Bára: "Jé, Štěpánko, ty jsi úplně krásná!"
Já: "Však ty taky, Barunko."
Artie: "Počkejte, zůstaňte takhle. Nakloňte se blíž k sobě. Vyceňte zuby. Báro, umírněně, jo? Nemusíš nám Štěpu sežrat... Ty vole!"
Já: "Co je?"
Artie: "Bára má asi tak šestkrát větší nos než Štěpa. Chápeš, Štěpá má takovej maličkej a Bára..."
Bára: "Neurážej mě, Arťome! Počkej, to jsme na sebe měly cenit zuby kvůli tomuhle?"


A tohle je nejlepší fotka Brášky a Teddyho. Taková hezky výstižná. Teddymén spící i se svou ultrabradkou, která byla ještě v plenkách, když jsem ho viděla naposled. A Bráška zírající, stále vypadající jako milý gay.

Profesorka: "Tak kdo má zajímavost?"
Já: "Tady."
Profesorka: "Tak pojď, Štěpánko. O čem to máš?"
Já: "O Istanbulu."
Profesorka: "Tak jo. Já si na chvilku odskočim. Tak jim to zatím řekni."
Anděl: "Prodlužuj to."
Já: "No já bych spíš abych to měla za sebou, než přijde."
Anděl: "Ne, natáhni to. Ať nezkouší."
Já: "No, takže Istanbul je město v Turecku, leží na dvou kontinentech v Evropě a Asii a dělí ho Bospor a Dardanely..."
Kája: "Hospoda Dardanely?"
Sergej: "Štěpo, volume nahoru!"
Já: "Vás to stejně nezajímá, co?"
Třída: "Ne!"
Já: " Tak víte co? Já se vám na to vyseru, půjdu támhle dozádu spát a až přijde zeměpisářka, tak spustíte potlesk, jo?"
Třída začla vydávat všelijaké souhlasné zvuky...
Akorát jsem rozkládala mapu a třída na mě dělala "óóóóó" a "áááách", když profesorka přišla. Pak jsem sklidila velký a úžasný potlesk a šla jsem konečně spát do poslední lavice.

Zajímavost má být asi pětiminutový referát a ta moje prý zatím byla nejlepší.

Výběr z důvodů proč je motorka lepší než ženská:
 - Tvoje motorka Tě nikdy nepůjde hledat do hospody - vždy čeká trpělivě venku.
 - Motorku nikdy nemusíš (pokud není - 20°C) předem hodinu zahřívat aby jsi si 10 minut pořádně zajezdil.
 - Na mechanika pracujícího na tvém motocyklu nemusíš žárlit.


Výběr z důvodů proč je motorka lepší než chlap:
 - Motocykl nechrápe.
 - Nemusíš si dávat pivo, aby tvůj motocykl vypadal přitažlivě.
 - Motocykl se nescvrkne, když je mu zima.

(poslední mě porazil )

Kterak jsem Kolegovi popisovala, jak se žije u nás doma.

Nefelheim (22:03):
plglt si právě masivně prdnul a asi si usral
smrdí celá kuchyň a plglt teď větrá
Nefelheim (22:08):
ale to bylo jak kdyby praskalo topení a lámaly se u toho dřevěný židle
Nefelheim (22:09):
pak si kousnul suchý klobásy, co nám leží v lednici už pár měsíců
byla plesnivá
Nefelheim (22:09):
teď mu dělam toasty z rohlíků, protože nemáme chleba
Nefelheim (22:11):
teď si hrábnul do toastovače pro toast  "nech to, to ještě neni hotový!" a plácla jsem ho přes ruku. olízal si prsty..."au!"

"Takže jestli chceš, tak můžeš jít do toho stejnýho baru, pít stejný pivo, mluvit se stejnýma lidma, nebo můžeš olíznout Zvon svobody. Můžeš svůj život popadnout za pačesy a vylízat z něj to nejlepší."

Já to říkala. Dlouho to nevydrží. A takhle je to ještě lepší. A ještě jednodušší. A ještě přehlednější. A tak dále. Reakce?
Nejvíc zabrat mi dal nápis 'little box of horrors' nahoře. Písmo jsem vybírala asi půl hodiny a neustále jsem to vzdávala, že se na to celý vyseru a pak jsem to zase celý dělala znova. Obrázek taky netrval zrovna krátkou dobu. Ale tenhle je geniální a vděčím za něj Baldturtle66.


Ano, probuzení bylo dneska světový. Taková mlha, ticho, ucpaný všechny dutiny, tak si odkašlám, koukám nad sebe a tam stepfather.
"Ahoj Štěpánko. Co chceš za cigára?"
"Cože?"
"No jedu k Vojáčkům, tak se tě ptám, co chceš za cigára."
"Hmm. Těžký Luckyny."
"A kdyby neměl?"
"Co má?"
"No určitě Sparty a Camelky."
"Tak Camelky."

Zítra už bych měla do školy. Meeh.
Zima je teda příšerná. Ani mý odchody na výše zmíněné camelky se mi nijak nelíbily. Ten vítr vypadá, že nepřestane a to není vůbec dobrý. Nehledě na to, že nejen v Liberci, ale už i tady začlo sněžit. To si žádá "NEEEEE!" výkřik.

 Bráška (00:25:42 14/10/2009)
nejlehci by byli silikonovy svaly :D
 Nefelheim (00:25:58 14/10/2009)
to je fakt, viď... :D
 Bráška (00:26:03 14/10/2009)
:D nejlepsi
 Bráška (00:26:14 14/10/2009)
nemusis makat a furt je mas :D
 Bráška (00:26:33 14/10/2009)
mohli by bejt este motorovi fungovat na tuk
 Bráška (00:26:44 14/10/2009)
a  usnadnovat ti kazdej pohyb :D
 Nefelheim (00:27:04 14/10/2009)
ty jsi přímo geniální!
 Bráška (00:27:33 14/10/2009)
ja vim
 Bráška (00:27:53 14/10/2009)
ale na genialitu zenskou nezbalis :D

Francouzština aneb můžete milovat i nenáviděné.

Bára mlčky otevřela slovník a ukázala dvakrát na slovo cucek.

Profesorka: "Ve Francii se jedí, ano?"

Bára: "Co to tam dělá Martin Ferdinand?"

Profesorka: "Sergeji, sundejte si ten skafandr."
Sergej: "Jaký skafandr?"
Profesorka: "No svlékněte se z toho skafandru, ano?"
Sergej: "Ale z jakého skafandru?"
(celá třída už vybuchá smíchy, protože Sergej na sobě samozřejmě žádný skafandr nemá a nikdo nechápe o co jde...)
Profesorka: "Sundejte si ta sluchátka, ano? A vypněte ten rambajz v nich."
Sergej: "Nejsou zapojený, ale když si to tak přejete..."

(po pár minutách vysvětlování něčeho úplně jiného Bára vybuchne)
Bára: "Ta druhá věta ale prostě nedává smysl!"
Profesorka: "No vždyť to je v pořádku."

(překládání cvičebného dopisu z učebnice)
Já: "Takže to znamená 'Chodíš také trochu ven, nebo pracuješ 24hodin denně', jo?"
Bára: "Jo."
Já: "To je dopis pro robota?"

"Hezky se vyspi, ať můžeš znova ráno vstát a postavit se trapné frašce všedního bytí." řekl Ríša a nechal mě odejít.

 "To je úplně dobrá věc, to můžu psát a rovnou to mazat."
Šlo o jakousi ohebnou tužku, kterou jsem zohýbala tak, že při psaní se guma táhla asi centimetr za hrotem tužky.

Jakýsi zhulený člověk ve vlaku:
"No chápeš, já to mám takhle na praxi. Já se najim. Jako kuchař musim všechno okoštovat. Správnej kuchař musí koštovat. A tak koštuju. Jenže vždycky, když ochutnam, tak toho zmizí nehorázně moc. No a teď tam máš deset jídel a vyber si, viď. Tak koštuju všechno a všechno to nejvíc mizí."

Bára mi hodila flašku s pitím a já jsem jí při chytání omylem zabodla svému spolusedícímu do zad.
"Tak. Teď jsem ti dala co proto."


Tenkrát, jak se řešilo, jestli ta nahrávka mimozemšťana je pravá, mi přišlo naprosto nepochopitelný. Totiž ten údajný návštěvník z jiného světa měl naprosto totožnou podobu s všeobecně známou lidskou představou mimozemšťana. Já dost silně pochybuju, že tak nějaký mimozemšťan skutečně vypadá, že vlastně vypadá jako jinak barevnej holej člověk s obrovskýma mandlovýma očima. Proto prostě nechápu, jak někdo vůbec mohl uvažovat o tom, že by to snad mohla být pravda. Já se nedivím, že se řítíme do prdele, když máme tak omezenou fantazii a navíc jí dokonce začínáme věřit.
A už se ani nedivim, že doprdele jdu i já, když mám pocit, že by se všechno dalo vyřešit zatvrzelým zatloukáním.